Lehká pěchota – 44. regiment

Dvanáct lehkých pěšáků doplnilo můj 44. pěší regiment.

Po katastrofách na začátku sedmileté války v Americe byla většině britských velitelů, kromě těch nejkonzervativnějších, jasná potřeba pravidelných vojáků trénovaných a vybavených pro boj v obtížném a mnohdy nepřehledném terénu, kde se nedalo bojovat „po evropsku“ v řadách. Nedisciplinovaní a mnohdy nespolehliví místní (ať již indiáni nebo kolonisté) nemohli tuto roli splnit zcela. Proto začaly být některé roty v bataliónu trénovány jako lehké s důrazem na pohyb v rojnici a mířenou střelbu. Časem bylo obvyklé (ale nikoliv bez výjimek), že jedna rota na batalion byla lehká, podobně jako jedna byla granátnická. Také stejně jako u granátníků byly někdy roty lehké pěchoty z několika regimentů slučovány do jednotek pro nějaký konkrétní úkol – typicky útok na obtížně přístupnou pozici. Postupně po sedmileté válce se taktika lehké pěchoty dále vyvíjela a tento druh vojska v nějaké podobě vydržel samostatně vlastně dokud se bojovalo v řadách.

Takže tady jsou mí lehcí pěšáci ze „čtyřiačtyřicátého“, kteří hodně slevili ze zlatého pravidla, že základní vlastností vojáka je, aby dobře vypadal. V nudně praktický uniformách, v kloboucích a čepicích, které v lese nepřekáží, se zkrácenými mušketami a tomahavky místo pěchotních šavlí.

Modely Brigade Games (sochal Paul Hicks).