Irish Picquets

Irská brigáda byla ustanovena ve Francii (tehdy Ludvíkem XIV.) roku 1690 a tvořilo ji původně pět regimentů pojmenovaných po svých plukovnících. Sestávala se z irských emigrantů, loajálních jakobitů, vypovězených z vlasti. Po celé 18. století její vojáci nosili červené kabáty (s vyložením podle regimentu) prý jako připomínku své podpory Stuartovcům a jejich nárokům na britský trůn. Status cizinecké jednotky (a unikátní stejnokroje) si udrželi až do revoluce, podobně jako Royal Ecossais – obdobná jednotka z emigrantů skotských.

Když vypuklo povstání v roce 1745 a princ Karel žádal Ludvíka XV. o pomoc, vyslal král vcelku pochopitelně právě tyto vojáky, kteří se domluvili a znali místní poměry. Původně z každého z šesti tehdejší regimentů odcestovala jedna tzv. Picquet (obdoba roty, cirka 50 mužů pod velením kapitána). Počty se měnily, název se vžil.

Maloval jsem v barvách regimentu Berwick. Z něho do Skotska odpluly postupně celkem tři Piquets. První byla zajata ještě na moři. Druhá úspěšně přistála na začátku roku 1746, operovala samostatně a účastnila se bitvy u Cullodenu v počtu podle některých zdrojů 42 mužů. Třetí eskortovala zlato, které se francouzský král neúspěšně pokusil dopravit jakobitům do Skotska, a padla prakticky bez boje do zajetí.

Je nepravděpodobné, že by ve Skotsku sebou vojáci měli vlajky, ale, přiznejme si, modely s nimi prostě vypadají lépe.

Zůstává otázkou jak moc praktické nebo nepraktické je nosit uniformu téměř identickou s nepřítelem, ale nevím o nějaké případu palby do vlastních řad (na rozdíl od válek na kontinentu). Nicméně vojáci, aby se poznali, dostali na klobouky bílé stuartovské kokardy oproti britským černým. Opět si nejsem jistý, jak moc to bylo dostatečné. Jestli bych chtěl vysvětlovat v noci nějakému skotskému horalovi s ostrým nožem – nadšenému že polapil červenokabátníka – že jsem na jeho straně… Existují skici vojáků z Irish Piquets se skotskými barety, ale pravděpodobně to byla spíše náhrada za ztracený klobouk než standard.

Spolehlivé dobře vycvičené jednotky pravidelné pěchoty byly pro Karlovu armádu vítanou posilou, i když jejich počet nebyl velký. U Cullodenu se Irish Piquets (stejně jako Royal Ecossais) neúčastnili hlavního útoku, protože ten probíhal bez rozkazu. Obě jednotky však statečně kryly ústup a mnoho jakobitů jim proto vděčilo za život.

Většina z Irish Piquets a Royal Ecossais nakonec skončila v britském zajetí. Protože je vládní vojáci narozdíl od skotských jakobitů považovali za válečné zajatce (formálně se jednalo o francouzské vojáky a probíhala válka s Francií), zacházeli s nimi slušně a většina se nakonec vrátila zpět do Francie.

Všechny modely Flags of War.