11. (Kerrovi) dragouni

Po vcelku normálním 4. pěším a pak Black Watch postupuji dál po pomyslné stupnici zla. Britské dragounské regimenty měly v této době obecně mizernou pověst. Působily jako policejní jednotky, proto si znepřátelily obyvatele, a vlastní vojáci jim zase vyčítali, že díky rychlým koním je mohly a často nechaly „ve štychu“ (Prestonpans). Jedenáctý u Cullodenu stejně jako zbytek vládní jízdy dorazil útokem z boku kolísající jakobity a zúčastnil se pronásledování. Kerrovi dragouni o sobě hrdě tvrdili, že to byli oni, kdo pobil nejvíce prchajících. Také to byli oni, postupující na čele vojska, kdo prý „nejlépe“ plnil Cumberlandův rozkaz „bez milosti“. Démonický Jack Randall Diany Gabaldonové se jistě nedal k dragounům (i když osmým) jen tak náhodou.

Na posledních fotkách pak ďábel sám – Jeho královská výsost, princ William Augustus, vévoda z Cumberlandu. Nebo pro Skoty, prakticky do dneška, jednoduše Am Bùidsear – Řezník. Našel jsem doma vřes, tak jsem ho po něm nechal symbolicky šlapat.